Psychoterapie představuje jedinečné prostředí, kde si člověk „dá čas“ zabývat se sám sebou, tématizuje svůj vztah k sobě i světu, jehož je součástí. Odhaluje, odkrývá svou životní situaci a otevírá se novým možnostem.

​

To, co je nám nejbližší, často nevidíme. K porozumění potřebujeme získat odstup, který nám může zprostředkovat rozhovor s druhým, který se umí tázat. Autentický dialog vede k pocitu plnosti, člověk zakouší sounáležitost se světem, strach a úzkost ztrácejí svoji sílu. Není na to sám…

​

Psychoterapeutických přístupů a škol je mnoho. Mně je nejbližší daseinsanalýza. Ta odkládá psychologické konstrukty a techniky mimo svůj zájem. Ústředním se stává opravdové setkání s konkrétním člověkem, který zde není redukován na nějaký předmět, který se dá měřit ani není škatulkován do diagnózy. Základem je pozorné naslouchání a respekt k řečenému.

​

Jako terapeut nejsem vševědoucím odborníkem. Jsem spíše průvodcem, který vytváří bezpečné prostředí. Snažím se umožnit klientovi, aby se dostal k tomu, co je pro něho opravdu vlastní a bytostné. Vztah terapeut klient může být léčebný, jen pokud je svobodný a důvěrný. Pouze tehdy se ukazují nová východiska, a to co je pro klienta uskutečnitelné.

​

Dát se na cestu psychoterapie je krok do neznáma, je to cesta občas bolestivá, ale zároveň pravdivá a dobrodružná.